Moje cesta

plk. Mgr. Romana Delongová, hasiči, HZS ČR, generální ředitelství HZS ČR

Moje profesní cesta vypadá na první pohled nezajímavě, ve skutečnosti je opak pravdou.

Po vysoké škole jsem se vydala na dobrodružnou a velmi kreativní cestu s Hasičským záchranným sborem ČR po boku. Jasně, znám ten názor na státní správu, ale, na rovinu, integrovaný záchranný systém a bezpečnostní sbory obecně, to je v České republice trošku jiný level. Na první pohled obyčejná práce, na ten druhý se děly podivuhodné věci 😉

Během téměř 21 let u hasičů jsem se přesunula z pozice řadového personalisty, přes HR metodika na celostátní úrovni až na střední a vyšší management na generálním ředitelství. Ne každý zážitek byl pozitivní (ačkoliv byl silný), ale zato jsem se nenudila, a hlavně, učila jsem se vidět problémy jinak.

  • Naučila jsem se mimořádné situace řešit tak, aby bylo možné je vyřešit s minimálním množstvím lidí a s maximálním výsledkem.
  • Naučila jsem se dodržovat zákonné požadavky tak, aby nebyl zákon porušen, ale zároveň jsme ho dokázali maximálně využít pro řešení situace.
  • Naučila jsem se, že pokud máte kolem sebe lidi, se kterými si vzájemně můžete věřit a spolehnout se na sebe, získáte dar druhé rodiny.

Každá mince má dvě strany...

Syndrom vyhoření přicházel pomalu a postupně, takže jsem ho patrně zaznamenala za vteřinu dvanáct. Rekonvalescence z něj – kromě opuštění zajímavé profese – pro mě znamenala spoustu zajímavých uvědomění.

Pár z nich vám prozradím, ačkoliv sama vím, že zkušenost je nepřenositelná 😌

  • Není „normální“ být k dispozici svému zaměstnavateli vždy a všude (rozuměj 24/7). Toto vážně není „časová flexibilita“ slučitelná se životem, a to ani v případě, že vám vaše práce dává smysl.
  • Rozjetý vlak pojede dál, i bez vás.
  • Rozbití sehraného týmu netrvá tak dlouho.
  • Najít novou profesi, která vám bude dávat smysl, chce čas (víc času, než jsem byla sama sobě ochotná připustit).
  • Ale hlavně, že už nechci být ten běhající křeček v kolečku, protože život má v sobě mnohem víc barev a krás ….

A někdy po tom všem se mi do cesty „přimotal“ koučink, konkrétně transformační koučink. A já jsem se rozhodla ho začlenit do svého života.

Proč koučink ?

  • Protože mi po hodně dlouhé době něco znovu začalo dávat smysl.
  • Protože jsem objevila naději na přežití téhle uspěchané doby, lpějící na co nejvyšších výkonech, ve zdraví.
  • A protože funguje…
Romana Delongová, syndrom vyhoření, moje cesta, hasiči

Všímavý průvodce na cestě

Na koučinku mám nejraději tu pestrost. Pestrost lidí, jejich příběhů, jejich motivů, přání, překážek, a hlavně pestrost řešení, které pro sebe dokážou objevit.  Líbí se mi, že můj názor vůbec není podstatný, že tento přístup vás nikam nemanipuluje, a přesto vám dokáže, že to nejlepší řešení je schované uvnitř vás. Baví mě natolik, že jsem se rozhodla pokračovat v dalším vzdělávání v této oblasti.

A personalistika?
Personální práce a HR obecně je moje srdeční záležitost, už přes 20 let.
Jsem v ní jako ryba ve vodě, znám ji jako své boty, baví mě, a mám tolik zkušeností, které můžu předat. Třeba právě vám.

Někdy je fajn se na cestě slepou uličkou zastavit a dát si kafe. Třeba zjistíte, že ta odbočka stála za to. Stavte se na něj u mě.

Blog

Rozhodla jsem se, že má smysl o tématech personálních i jiných napsat víc. Takže pokud budete mít čas a chuť, cesta k mému blogu vede tudy.

Nákupní košík
Přejít nahoru