Moje cesta
Moje profesní cesta vypadá na první pohled nezajímavě, ve skutečnosti je opak pravdou.
Po vysoké škole jsem se vydala na dobrodružnou a velmi kreativní cestu s Hasičským záchranným sborem ČR po boku. Jasně, znám ten názor na státní správu, ale, na rovinu, integrovaný záchranný systém a bezpečnostní sbory obecně, to je v České republice trošku jiný level. Na první pohled obyčejná práce, na ten druhý se děly podivuhodné věci 😉
Během téměř 21 let u hasičů jsem se přesunula z pozice řadového personalisty, přes HR metodika na celostátní úrovni až na střední a vyšší management na generálním ředitelství. Ne každý zážitek byl pozitivní (ačkoliv byl silný), ale zato jsem se nenudila, a hlavně, učila jsem se vidět problémy jinak.
- Naučila jsem se mimořádné situace řešit tak, aby bylo možné je vyřešit s minimálním množstvím lidí a s maximálním výsledkem.
- Naučila jsem se dodržovat zákonné požadavky tak, aby nebyl zákon porušen, ale zároveň jsme ho dokázali maximálně využít pro řešení situace.
- Naučila jsem se, že pokud máte kolem sebe lidi, se kterými si vzájemně můžete věřit a spolehnout se na sebe, získáte dar druhé rodiny.
Každá mince má dvě strany...
Syndrom vyhoření přicházel pomalu a postupně, takže jsem ho patrně zaznamenala za vteřinu dvanáct. Rekonvalescence z něj – kromě opuštění zajímavé profese – pro mě znamenala spoustu zajímavých uvědomění.
Pár z nich vám prozradím, ačkoliv sama vím, že zkušenost je nepřenositelná
- Není „normální“ být k dispozici svému zaměstnavateli vždy a všude (rozuměj 24/7). Toto vážně není „časová flexibilita“ slučitelná se životem, a to ani v případě, že vám vaše práce dává smysl.
- Rozjetý vlak pojede dál, i bez vás.
- Rozbití sehraného týmu netrvá tak dlouho.
- Najít novou profesi, která vám bude dávat smysl, chce čas (víc času, než jsem byla sama sobě ochotná připustit).
- Ale hlavně, že už nechci být ten běhající křeček v kolečku, protože život má v sobě mnohem víc barev a krás ….
A někdy po tom všem se mi do cesty „přimotal“ koučink, konkrétně transformační koučink. A já jsem se rozhodla ho začlenit do svého života.
- Protože mi po hodně dlouhé době něco znovu začalo dávat smysl.
- Protože jsem objevila naději na přežití téhle uspěchané doby, lpějící na co nejvyšších výkonech, ve zdraví.
- A protože funguje…
Všímavý průvodce na cestě
Na koučinku mám nejraději tu pestrost. Pestrost lidí, jejich příběhů, jejich motivů, přání, překážek, a hlavně pestrost řešení, které pro sebe dokážou objevit. Líbí se mi, že můj názor vůbec není podstatný, že tento přístup vás nikam nemanipuluje, a přesto vám dokáže, že to nejlepší řešení je schované uvnitř vás. Baví mě natolik, že jsem se rozhodla pokračovat v dalším vzdělávání v této oblasti.
A personalistika?
Personální práce a HR obecně je moje srdeční záležitost, už přes 20 let.
Jsem v ní jako ryba ve vodě, znám ji jako své boty, baví mě, a mám tolik zkušeností, které můžu předat. Třeba právě vám.
Někdy je fajn se na cestě slepou uličkou zastavit a dát si kafe. Třeba zjistíte, že ta odbočka stála za to. Stavte se na něj u mě.
Blog
Rozhodla jsem se, že má smysl o tématech personálních i jiných napsat víc. Takže pokud budete mít čas a chuť, cesta k mému blogu vede tudy.
