Moje cesta

syndrom vyhoření

Moje profesní cesta je na první pohled možná nezajímavá, opak je ve skutečnosti pravdou.

Po vysoké škole jsem se vydala na dobrodružnou a velmi kreativní cestu s Hasičským záchranným sborem ČR po boku. Jasně, znám ten názor na státní správu, ale, na rovinu, integrovaný záchranný systém a bezpečnostní sbory obecně, to je trošku jiný level.

Zpátky k mé profesní dráze, během 20 let u hasičů jsem se přesunula z pozice řadového personalisty, přes HR metodika na celostátní úrovni a prošla i středním a vyšším managementem. Ne každý zážitek byl pozitivní (ačkoliv byl silný), ale nikdy jsem se nenudila, a hlavně, naučila jsem se vidět problémy jinak.

Naučila jsem se mimořádné situace řešit tak, aby bylo možné je vyřešit s minimálním množstvím lidí a s maximálním výsledkem. Naučila jsem se, že pokud máte kolem sebe lidi, se kterými si vzájemně můžete věřit a spolehnout se na sebe, získáte dar druhé rodiny. Naučila jsem se dodržovat zákonné požadavky tak, aby nebyl zákon porušen, ale zároveň jsme ho dokázali maximálně využít pro řešení situace.

Jak říkám, na první pohled obyčejná práce, na ten druhý se děly podivuhodné věci 😉

Nedávno jsem si uvědomila, že jsem do služebního poměru nastupovala v roce, který obsahoval pouze dvě čísla – 2 a 0. O dvacet let později jsem ho opouštěla se stejnými dvěma čísly 2 a 0. Dumám nad tím, jestli to je jen náhoda. 

Přechodový rituál

Každá mince má dvě strany …. Syndrom vyhoření přicházel pomalu a postupně, takže jsem ho patrně zaznamenala za vteřinu dvanáct. Rekonvalescence z něj – kromě opuštění zajímavé profese – pro mě znamenala spoustu zajímavých uvědomění. Pár z nich vám prozradím, ačkoliv vím, že zkušenost je stejně nepřenositelná 😌

Není „normální“ být k dispozici svému zaměstnavateli vždy a všude (rozuměj 24/7). Toto vážně není „časová flexibilita“ slučitelná se životem, a to ani v případě, že vám vaše práce dává smysl. Rozjetý vlak pojede dál, i bez vás. Rozbití sehraného týmu netrvá moc dlouho.

Najít novou profesi, která vám bude dávat smysl, chce čas (víc času, než jsem sama sobě byla ochotná dovolit). Ale hlavně, že už prostě nechci být ten běhající křeček v kolečku, protože život má v sobě mnohem víc barev a krás ….

A někdy po tom všem se mi do cesty záhadně přimotal koučink, konkrétně transformační koučink. A já jsem se rozhodla začít novou etapu ve svém životě. Proč koučink ? Protože mi po strašně dlouhé době něco znovu začalo dávat smysl. A taky jsem znovu objevila naději, naději na přežití téhle uspěchané doby, lpějící na co nejlepších výkonech, ve zdraví. A protože to funguje…

Všímavý průvodce na cestě

Na koučinku mám nejraději tu pestrost. Pestrost lidí, jejich příběhů, jejich motivů, přání, překážek, a hlavně pestrost řešení, které pro sebe dokážou objevit.  Líbí se mi, že můj názor vůbec není podstatný, že tento přístup vás nikam nemanipuluje, a přesto vám dokáže, že to nejlepší řešení je schované uvnitř vás.

A HR? Moje srdeční záležitost přes 20 let. V této branži jsem jako ryba ve vodě a připadá mi při nejmenším škoda nepokračovat s proudem dál…

Někdy je fajn se po cestě slepou uličkou zastavit a dát si kafe. Třeba zjistíte, že ta odbočka stála za to …. ☕️

Nákupní košík